Píšu. Každý den. Přes deset let. Ať už své povídky, větší články do SCORE nebo pidiřádky pro klienty v Socialsharks. Stejně jako řada mých kolegů, i já vám podškrábnu, že k lehké klávesnici se člověk musí „propsat“. Datlovat, datlovat, datlovat – pořád a do zblbnutí. Kurzy vás možná naučí teorii. Jedině praxe vám však dodá jistotu a lehkost.
Brr, to zní ale nabubřele, co?
Ani smykem se nepovažuji za textařskou superstar. Ostatně i začátek tohoto článku mi trvalo napsat o dost déle, než bych si přál. Upravuji, krátím, stokrát to po sobě čtu. A stejně týden na to najdu v textu něco slizce naivního. Něco, co mě při čtení spolehlivě zadrhne.
V průběhu let jsem si osvojil několik pouček a fíglů, které nevědomky používám, ať už při psaní nebo při závěrečných korekcích. Ne, nenajdete je v učebnicích češtiny. Najdete je tady. Na blogu člověka, co den za dnem sype písmena a bere za to peníze. Vnímejte, nechte ladem, nebo ještě líp, napište mi ty své.
1. SOUVĚTÍ NENÍ TVŮJ KÁMOŠ
Ve slohu na základce dostával nejlepší známku ten, co si tykal s větou rozvitou. Kdo uměl správně používat všechny ty „kterak“ a „což“ a věděl, před kterou spojkou se píše čárka. Kecy. Všechny nás bezelstně opíjeli rohlíkem. Není nad pěkný sled jednoduchých vět. Dobře se čtou. A dodávají textu důraz i drama. Jen si zkuste těch mých předchozích pár řádků propojit a přečíst jako souvětí. Horší, co?
Dřív, když se mi v textu začalo hromadit nevděčné „který“, promptně jsem ho předělával v „jenž“ a další synonyma. Teď už to dělám jinak. Půlím jednu větu na dvě. A tak ze sebe nedělejte spisovatele s větami dlouhými tři řádky. Dobří spisovatelé totiž krátí taky. Text, věty, všechno co jde.
2. SLOVA TREBA KOSIŤ
Výplňová slova patří k jazyku. Jeden se vyžívá v „prostě“, druhý v „jakoby“, třetí by se neobešel bez slastně mafiánského „de facto“. Manýry smrdí. A ty textové prodlužují věty a ubírají textu na ráznosti. V reklamách přebytečná slova zaclánějí ještě mnohem víc než třeba tady na blogu. Když sem tam mrsknete do osobního projevu nějaké to „vlastně“ a „prostě“, pomůžete melodii a přirozenosti. V reklamách je podobná vata smrtelný hřích.
Vezměme si třeba reklamu na obuv. „Pojďte a kupte si u nás nové boty,“ křičí marketér a do obrázku mrskne usměvavou vroubkovanou podrážku. „Kupte si boty“ je to, co chce říct ve skutečnosti. Šetřit čtenářův čas je cenná dovednost. Čím dřív si jí osvojíte, tím lépe pro vás.
3. NEZPÍVEJ VALČÍČEK
Texty od Nedvědů zná každej. Všichni ví, že tuhle písničku chtěl bych ti lásko dát a že na studený zemi jsme uměli milovat a spát. Slyšeli jsme to milionkrát. Stejně tak jsme potisící četli, že „rok se s rokem sešel“ nebo že „po roce jsou tu Vánoce“. Nepřilévejte do ohně svou porcí běžnosti. Vydestilujte ze svého textu všechny ty „Už tomu tak bývá…“ a jim příbuzné a budete za hvězdu. Moderní text není folková písnička plná stokrát slyšených rýmů. Nedvědi jsou ostatně taky jenom jedni jediní.
Tipů, které jsem si za ta léta psaní nasyslil, je celý kornout. A každý z nich bych mohl rozmazávat v dlouhých větách a zdobit je přídavnými jmény. Na to si ale příliš vážím vašeho času.
Mějte tedy na paměti tuhle svatou trojici, která k sobě dokonale pasuje.
A tu druhou trojku vám všem představím příští týden.
