Zatímco v prvním článku jsem rozvíjel diskusi o větách, tentokrát si mažu na chleba slova. I krátká věta bez klišé a vaty totiž může být příšerka. Zbraní, kterými i jinak poučený textař může zabít článek, je pořád ještě habaděj. Neskromně tedy polykám své písemné nedostatky a vyrážím mýtit další mýty.
4. ANGLIČTINA STINKS
Angličtina prostupuje do našeho slovníku víc, než jsme si ochotni připustit. Jednou za pár let děláme upgrade počítače. Když nás něco moc nebere, je to tak nějak boring. A vůbec ti největší borci se právě teď fokusují na čtení tohoto článku. Dělají to mladí, dělám to já, děláte to vy. Mluvíme a ulevujeme si. Pročítáme weby v angličtině a spontánně zapomínáme, že tool je vlastně nástroj a post příspěvek.
Předchozí článek se jmenoval „První tři tipy, jak vylepšit text“. V tomhle jsem slovo ‚vylepšit‘ vyměnil za ‚vytunit‘. Cítíte rozdíl? Já jo. Ten rozdíl není v obsahu, ale v atmosféře. Jako byste byli zase v pubertě a bylo vám trapně, když se k vám rodiče snažili mluvit vaším jazykem. Tak co, už to zase lamíš ve wowku? Nebo si zrovna sjížděl čet?
Mladí vám vaše texty protkané angličtinou neuvěří. Uvidí v nich tlustého markeťáka v obleku, z kterého teče sliz. Dobrá, pěkně čitelná čeština je teď v kurzu ještě víc než dřív. Say Hello to Josef Jungmann.
5. CHYTNI CHYTRÁKA
Jsme formováni navoněným hovnem. Pročítáme haldu let učebnice, kde se někdo přemoudřelý pokouší sáhodlouhou oklikou vysvětlit jednoduchou poučku. Při testu v autoškole je správná odpověď ta nejdelší. A matiku vám nejlíp vysvětlí spolužák, co na vás místo vzorečků vychrlí praktický příklad.
Žijeme si každý ve své vlastní bublině. Programátoři mluví nějak, lékaři jinak. Dobrý text určený širokému publiku by měl ale pochopit každý. Výrazy, u kterých je byť sebemenší šance, že by si je někdo mohl vyhledávat na internetu, z vás nedělají chytřejšího člověka. Ne elementární, ale základní. Ne eventuálně, ale případně. Jednoduchá čeština je ta nejlepší. A kdo dokáže napsat inteligentní text v jednoduchém jazyce, to je kapitán.
6. PŘÍDAVNÝ MOR
Reklamy jsou plné přídavných jmen. Jedni nabízí neopakovatelnou, druzí neodolatelnou, třetí zajímavou nabídku. Logiku chápu. Přídavný jméno je přece to slovo, co vám dodá emoci do textu! Jako jo. Když je stavební spoření jenom stavební spoření, vidíte peníze, co vám každý měsíc putují z účtu na účet. Jenomže neodolatelné stavební spoření má mejkap, prsa a voní.
Topíme se v přídavných jménech. Některé hrají nezastupitelnou roli v textu, jiné jsou snadno vypustitelná manýra. Když lákáte zákazníky, aby navštívili vaši luxusní restauraci, dá se přídavné jméno pochopit. Jste drazí a sdělujete tím lidem, aby si připravili prachy a čekali kvalitu. Když je ale lákáte do luxusní restaurace na gurmánské pokrmy, nesdělujete tím vůbec nic.
Kdo je totiž Gurmán?
Gurmán…
Tipů je hodně a času je málo. A já si nechci každý týden hrát na kantora. Třeba jednou celou tuhle várku dotáhnu k magickému desateru. A třeba do té doby najdete takový můj text, ve kterém všechny své výtky vystřelím v jediném odstavci.
Vyhýbat se zkratkám je totiž čelinž. Ale o to sladší je potom vítězství.
