Když jsem sledoval na YouTube živelnou katastrofu katedrály Notre-Dame, byl jsem si skálopevně jistý, že nás na sociálních sítích čekají půtky. Půtky o tom, jestli jde o konec křesťanské Evropy nebo jestli na stejném místě vyroste mešita. Prostě půtky o čemkoli, o čem zrovna napíše status Tomio Okamura.
Mezi jeho fotkami s jídlem, v posilovně a na kolonoskopii se ale diskuse ztratila.
A dokonale ji přebylo jedno zdánlivě nevinné selfie redaktorky DVTV.
Podívejte se na něj znova.
Ono to neomrzí.
Umění českého memu
Každý národ je nějaký. My jako Češi jsme národ dokonalých social media švejků. Rádi věci zlehčujeme, štemplujeme je fórkem, jednoduchou asociací, něčím ukradeným, co nabývá v dané souvislosti na novém rozměru. Nedávno zemřel Dan Nekonečný. A vzpomeňte si, jak v ten den vypadaly Facebooky a Twittery. Jaké procento lidí jen tak napsalo, že ho mělo rádo. A kolikrát jste četli, že nebyl nekonečný, že už je na konečný a že teda jako Rrrrrrip.
Nikdo se nad tím nijak nepozastavoval.
Takoví prostě jsme.
Dřív pohrabalovsku v hospodách, dneska na klávesnici v boxících našich korporátů.
Sáhněte si sami do duše. Když na vás na Facebooku vyjede nějaký ostře lajkovaný článek třeba z iDNESu, přečtete si dost často jenom titulek a pak automaticky rozklikáváte komentáře. Bude jich tam pár s pořádným metrem srdíček. A pobavíte se u nich.
Nic se k tomu nehodí tolik jako tenhle vousatý, dnes už i trochu polopedofilní gif.
Teprve v několika posledních dnech se ale v plné nahotě odhalily hranice českého memu. Zvláštní nečekaný konzervatismus. A to jest, že jsme zvyklí na vtípky jenom o někom. Svorně milujeme koláže od TMBK a obdivujeme, jak rychle to ten kluk vždycky stihne.
Být teď poctivý analytik s přemírou volného času, spočtu na Instagramu TMBK četnosti jeho glosovaných terčů.
Poctivý analytik nejsem, tak si ten sloupcový graf musíte představit. Zeman, Soukup, Ovčáček, Okamura, Babiš, Klaus, sem tam nařezaní nějakou jinou vipkou, co si zrovna někde něco šňupla.
Na tuhle svatou šestici jsme zvyklí. Oni jsou zvyklí taky.
Zvlášť jeden z nich, který má sám o sobě duši vydatného trolla.
Konsekvence pitomého selfie
Zpátky ale nyní k tomu Emminu selfiečku.
Asi nikdo nebude rozporovat, když napíšu, že je stupidní. Je. Přesně vystihuje to, v čem je mobilní éra občas tak nablblá. Stane se nehoda a lidi namísto pohotovosti žhaví Instagram Stories. Je stupidní nezamýšleně a Emmu Smetana z něj dovedu lidsky omluvit. Sotva si ten nápad mohla připravit dopředu. Bylo to okamžité a nešťastné. Takových blbostí děláme denně tunu. S tím rozdílem, že nejsme Emma Smetana.
Internet se baví.
Lajknuli jsme selfiečko Emmy Smetany u fotbalistů ze Slávie, u obcujících slepic, u černé díry, u ukřižovaného Ježíše nebo u atentátu na Kennedyho.
Taky jsem jich lajknul dost. A osobně mám nejradši tohle.
Doba internetová by to za normálních okolností přešla během několika dní.
Dřív se říkávalo, že není nic staršího než včerejší noviny. Dnes to platí spíš na statusy.
Doba internetová by to přešla, kdyby pár novinářských záprdků nezačalo věšet na své influencerské Twittery názory tohoto typu.
Dalsi a dalsi fotky Emmy Smetana jsou na hranici s kybersikanou. DVTV tam mela svoji reporterku, neprebirali jine televize. Poutali na to, ze tam jsou. Prijde mi trapne se do ni dal strefovat.
— Ondrej Kundra (@okundra) 17. dubna 2019
Kundrovi podobní moralisté si tímto ale neuvědomili, že skutečné nepříjemnosti pro Smetanu přišly až s jejich výstřely. Teprve pod nimi totiž najdete veškerou tu svíravě nepříjemnou analýzu toho, proč někteří lidé nemají rádi Emmu Smetana. A že se toho našlo dost.
Že křiví ret. Že má vždycky hlavu divně na stranu. Že má přítele, který se usmál naposledy, když mu byly tak čtyři roky. Že vyrostla se zlatou lžičkou v ústech. Že byla na Nově. Že nikdo pořádně neví, jak se to její jméno má správně přechýlit. Že je nějaká až moc chytrá občas. A jindy má fakt blbý otázky.
Co je horší?
Vaše selfie přimontované ke svíčkové omáčce nebo udatně vážná směsice názorů na to, jestli je v pohodě, že máte bohaté rodiče a chybí vám za jménem -ová?
Bez Kundry, Hřebejka a dalších by Emma Smetana odešla za pár dní z mysli jako oběť humoru. Možná by si pak jedno ze svých memeček sama přesdílela. Nějak vtipně z toho vybruslila. Stejně jako když se Jiří Ovčáček vyfotí se svým vlastním trpaslíkem.
Po Kundrovi už ale není Emma oběť humoru, ale prostě jen oběť. Oběť, jejíž chybou není hloupé selfiečko, ale všechno možné. Od jména, vizáže až po talent.
Šikana dvojím metrem
Meme je součástí dnešní zvláštní social media popkultury. U české švejkovské povahy to platí dvojnásobně.
Pokud bychom si z tohoto modelového případu měli něco odnést, je to fakt, že před zákonem a před meme jsme si všichni rovni. Smetanovou paseku totiž nenapáchala memečka, ale všechna ta intelektuální „přestaňte už“, která tak nápadně neladí k našemu naturelu.
Taková jen rozevírají nůžky na sociálních sítích, a jakoby naznačují, že legrace ze Zemana je v pořádku, legrace z mladé intelektuální „kavárnice“ z Prahy je zločin.
Ostatně přečtěte si pod tweetem Ondřeje Kundry, co píše bývalý ministr školství Ivan Pilip.
Ach jo.
Dvojí metr na meme prostě neexistuje. Každému co jemu jest.
Můžeme se maximálně sami sebe ptát, kde končí vkus a kde je to pořád ještě humor. Každý bude mít ty limity někde jinde. Můžeme se ptát, jestli je korektní dělat si legraci z toho, jak vypadá v obličeji Václav Klaus ml. Nijak se tím neprovinil, není to jeho hloupost. Přesto takové vtipy existují a je jich docela dost. Je to kyberšikana? Není to stejné, jako když jsme se na základce kolektivně smáli spolužákovi s extra silnými dioptriemi?
Samé otázky.
A řešení?
Nikdy se nechovejte tak, aby se z vás mohlo stát meme.
A když se třeba náhodou z tvého kamaráda na pár dní meme stane, dopřej mu tu nevítanou popularitu a nehrabej se v tom.
Přiléváš pak totiž na sociálních sítích olej.
Ehm, do ohně. 🔥🔥🔥
